Franklin Delano Roosevelt

30. ledna 1882 přišel na svět muž, který měl svými činy ovlivnit celý svět. Tento muž se jmenoval Franklin Delano Roosevelt a narodil se v bohaté americké rodině. Jeho otec byl bohatý investor, a tak byl mladý Franklin obklopen domácími učiteli z ciziny. Ve škole se Franklin cítil, jak sám později řekl, odstrčený. Roku 1896 započal svoje studia na slavné soukromé škole v Grotonu a poté odešel studovat na Harvardovu univerzitu, kde se zamiloval do dívky jménem Eleanor, se kterou se také později oženil. Strýcem této slečny byl Theodore Roosevelt, který v době svatby Eleanor a Franklina pobýval v Bílém domě jako prezident USA. Z Harvardu přešel Franklin na právnickou fakultu Columbijské univerzity. Zde také v roce 1907 složil státnici. Poté se stal advokátním koncipientem, ale on se chtěl stát politikem a jednou také prezidentem USA. Rodina jeho ženy patřila k starým republikánských rodů, ale Franklinova rodina stála na straně demokratů už od nepaměti. Prosadil se na severu státu New York a byl zvolen do senátu v New Yorku.

Snažil se prosadit na prezidentského kandidáta za demokratickou stranu Woodrowa Wilsona. Ten volby v roce 1912 vyhrál a 4. března 1913 složil inauguraci. Franklin Roosevelt byl jmenován náměstkem ministra námořnictva. Na postu náměstka se ocitl ve velmi příhodném období první světové války. V roce 1918 navštívil Londýn, Paříž a západní frontu. V říjnu 1918 požádal o převedení do aktivní služby, ale byl odmítnut a válka brzy skončila. Za období, kdy působil na ministerstvu námořnictva si udělal velmi dobré jméno a v roce 1920 byl nominován demokratickou stranou na funkci viceprezidenta. Volby však vyhráli republikáni a on se vrhl na podnikání.

Při dovolené na ostrově Portobello onemocněl obrnou a od pasu dolů natrvalo ochrnul. V následujících letech se snažil s chorobou bojovat a díky posilování a plavání si vypěstoval silný hrudník. V roce 1928 dokázal s pomocí holí vstát, ale stále potřeboval něčí pomoc. Stejný rok kandidoval za demokraty na post guvernéra státu New York a podařilo se mu zvítězit. Za dobu úřadování ve funkci guvernéra prosazoval snížení cen elektřiny a v roce 1931 vytvořil úřad, který financoval ze státních peněz zřizování nových pracovních míst.

V roce 1930 byl opět zvolen guvernérem a demokraté ho začali považovat za prezidentského kandidáta. Mezitím se v roce 1929 zhroutila newyorská burza a začala tak Velká hospodářská krize. 22. ledna 1932 Roosevelt oznámil, že bude kandidovat ve stranických volbách na nominaci na prezidenta. Na sjezdu demokratů v Severní Dakotě byl zvolen a ihned poté rozjel svoji předvolební kampaň. V listopadu 1932 se měly konat prezidentské volby. Za republikány kandidoval dosavadní prezident Herbert Hoover, který nebyl u lidí z nižších vrstev zrovna oblíbený, a tak se Rooseveltovi podařilo vyhrát.

V březnu 1933 se Roosevelt ujímá prezidentského úřadu jako 32. prezident USA v historii. Hned po zvolení rozběhl program, který byl překřtěn na Nový úděl (New Deal). Po spolupráci s oborovými předáky byla dobudována přehrada v Nevadě a Illionoiská vodní cesta, která propojila Mexický záliv s Velkými jezery. Další projekty vznikaly v lesním hospodářství, při budování silnic a dálnic, v těžbě ropy a při stavbě domů. Důležitým nástrojem jeho politiky se stal rozhlas. Ne všichni Američané s ním byly spokojeni. Někteří bohatí podnikatelé si stěžovali na vysoké daně, investorům ze zahraničí se nelíbila cla a chudí obyvatelé prý dostávali nízkou podporu. Některé Rooseveltovi výnosy byly označeny soudy za protiústavní a Roosevelt se musel bránit hlasům, které ho nazývaly revolucionářem. Ve volbách v roce 1936 potvrdil svoji silnou pozici, když uhájil svůj post před republikány. Nižší vrstvy americké společnosti Rooseveltovi vděčili za kolektivní vyjednávání, minimální mzdu a stanovenou délku pracovní doby. Toto všechno se Rooseveltovi podařilo 4. července 1938 prosadit. Bohužel však Roosevelt nedokázal přimět zemi ke vstupu do Společnosti národů (předchůdce OSN).

V roce 1935 přišel Roosevelt s návrhem zákona o neutralitě, který mu umožňoval uvalit na válčící státy embargo na dodávky zbraní. Ve stejném roce odvolal amerického velvyslance v Berlíně kvůli právě proběhlým pogromům proti Židům (Křišťálová noc) a zároveň poskytl Číně vysoké půjčky na dodávky zbraní v bojích proti Japonsku. Po vypuknutí války bylo Rooseveltovi jasné na jakou stranu by se přidal, ale Američané si přáli zůstat v neutralitě. Přesto začaly Spojené státy zbrojit a připravovat se nevyhnutelnou válku. 7. října 1939 podepsal Roosevelt Panamskou deklaraci, která zakazovala lodím válčících stran vyvíjet vojenskou aktivitu v třísetmetrovém pásmu podél pobřeží. V listopadu společně s Kongresem zrušil články o embargu v zákonu o neutralitě, aby tím podpořil Velkou Británii, která jako jediná zůstávala po pádu Francie ve válce s Německem. V červenci 1940 naopak uvalil embargo na vývoz leteckého benzínu a oceli do Japonska, poté co vstoupilo do Osy. V květnu 1941 vyhlásil stav plného ohrožení a přerušil diplomatické styky se státy Osy v Evropě. V srpnu stejného roku navíc podepsal společně s Winstonem Churchillem Atlantickou chartu, která v sobě nesla zárodky světového uspořádání.

7. prosince 1941 provedli Japonci dlouho připravovaný útok na americkou základnu Pearl Harbor na ostrově Oahu. Po tomto zákeřném útoku, kterému nepředcházelo vyhlášení války a ve kterém utrpěli Američané vysoké ztráty vyhlásil Roosevelt válku Japonsku. Brzy poté následovalo vyhlášení války USA od Německa a Itálie. Po počátečních porážkách na všech frontách se průmysl v USA vzepjal a brzy bylo jasné, že vítězství ve válce je pouze otázkou času. V lednu 1943 se Roosevelt sešel v Casablance s Churchillem, poté v Káhiře s Čankajškem a následovala konference v Teheránu, které se účastnil jak Churchill tak i Stalin. Na těchto konferencích Stalin započal rozvíjet plány, podle kterých měl Sovětský svaz získat vliv na dění v Evropě. Roosevelt si myslel, že Stalina má přečteného, ale opak byl pravdou. Stalin rozehrál svoji hru o Polsko a další státy východní a střední Evropy.

Po konferenci v listopadu dosáhl Roosevelt dalšího vítězství, protože byl počtvrté zvolen americkým prezidentem. Po volbách se v únoru roku 1945 zúčastnil konference na Jaltě. Zde se jednalo o konečném uspořádání Evropy po válce. Roosevelt učinil jednu ze svých největších chyb, protože Rusům nechal právo veta v OSN, kterého potom Rusové hojně využívali a beztrestně napadali jiné státy. V dubnu 1945 odjel Roosevelt do Warm Springs, aby se vyléčil z infekce nosních dutin. 12. dubna zemřel na silné krvácení do mozku. Bylo mu 63 let a do vítězství Spojenců nad Německem zbývaly čtyři týdny.

Literatura

• Churchill, Winston S.: II. světová válka
• Roosevelt, Elliot: Jak on to viděl