1943

Východní fronta

10. ledna 1943 zaútočili Rusové na německé vojáky 6. Armee obklíčené ve městě Stalingrad. Letecké zásobování těchto vojáků naprosto nedostačovalo, a tak se zoufale bránili. Ale tlaku ruských sil se dlouho odolávat nedalo a 31. ledna generalfeldmarschall Paulus, velitel 6. Armee podepsal kapitulaci. Němci ztratili nejméně 147 000 vojáků a 91 000 jich padlo do ruského zajetí. Ve Stalingradu Sověti ukázali celému světu, že i oni jsou schopni porážet nepřítele.

Po neúspěchu u Stalingradu se Němci stáhli a situace na frontě se postupně stabilizovala. V německých postaveních byl velký kurský výběžek - území ovládané Sověty. Hitler dokázal shromáždit nové vycvičené vojáky k nadcházející ofenzivě, která měla za úkol dobýt tento výběžek klešťovým manévrem. Rusové ale o německém útoku věděli, a tak se na něj mohli dobře připravit. Vybudovali po celé délce výběžku minová pole, protitanková postavení pro děla a hluboký systém zákopů a palebných postavení.

Bitva u Kursku začala 5. července útokem německých tankových divizí. Němci pronikli hluboko do nepřátelských postavení hlavně na jihu. Po počátečním úspěchu však byli odraženi ruskými tanky u Prochorovky a poté se je podařilo vytlačit do původních postavení. Navíc byly v té době staženy nejlepší německé formace z fronty, aby mohly být nasazeny v bojích na Apeninském poloostrově. Tak skončila největší tanková bitva v dějinách. Přes tvrdé sovětské útoky se fronta opět stabilizovala, ale jedno bylo jasné, převaha již není na německé nýbrž na ruské straně.

Středomoří

Na počátku roku dostal Rommel posily pro svoji zamýšlenou ofenzivu, která měla za úkol zničit spojenecká vojska v Alžírsku. 14. února německé jednotky zaútočili na překvapené a nepřipravené Američany. Němcům se podařilo zajmout velké množství nezkušených amerických vojáků, ale ofenziva byla 22. února definitivně zastavena novými posilami. Tím byl osud vojsk Osy v Tunisku zpečetěn.

6. března zahájil Rommel svoji poslední ofenzivu v severní Africe. Útok skončil přesně jak to sám Rommel očekával, naprostým neúspěchem. 9. března byl Erwin Rommel zvaný Liška pouště odvolán do Německa. Boje poté pokračovaly dobýváním Marethské linie. Spojenci ji brzy prorazili a 13. května vojska Osy v Tunisku kapitulovala.

Mezitím se spojenci připravovali na invazi na Sicílii a 10. července se dvě spojenecké armády vylodily na pobřeží tohoto ostrova. Vylodění předcházel vzdušný výsadek amerických a britských parašutistů, kteří však ztratily velké množství dobře vycvičených mužů. Spojenecké jednotky postupovaly skrz neprostupné vnitrozemí k městu Messina na druhém konci ostrova. Ostrov byl brzy dobyt, ale německá vojska nebyla zničena - jen se stáhla na Apeninský poloostrov, aby zde mohla dále bojovat proti rostoucímu počtu spojeneckých vojáků.

3. září začaly spojenecké lodě ostřelovat jihoitalské pláže, na kterých se měla vylodit Montgomeryho 8th Army. Další vojáci se vylodili 9. září na plážích u města Salerno blízko Neapole. Po počátečním rychlém postupu Němci tvrdě odolávali spojeneckým protiútokům. 1. října se první spojenecká jednotka objevila v Neapoli a poté postup pokračoval velmi pomalu až na německou obrannou linii, která bývá nazývána zimní linií. Tam se také boje zastavily.

Pacifik

Na počátku roku 1943 probíhaly stále boje na ostrově Guadalcanal. Američané ho však brzy celý obsadili a zajistili. Poté se jim podařilo dobýt i některé další ostrovy na Šalamounových ostrovech (Vella Lavella, atd.).

13. - 17. listopadu probíhalo bombardování atolu Tarawa na Gilbertových ostrovech. 20. listopadu se zde vylodila americká vojska a narazila na velice tvrdý odpor zuřivě se bránících japonských vojáků. Americká námořní pěchota (USMC – US Marine Corps) utrpěla obrovské ztráty a nakonec se jí podařilo dobýt malé předmostí. Japonci však nedarovali ani jeden čtvereční metr půdy zadarmo a krveprolévání na obou stranách pokračovalo. Za několik dní byl ostrov dobyt. Američané zde získali cenné poznatky o japonských obranných postaveních, které využili při následujících vyloděních.