Heinrich Himmler

Říšský vedoucí SS se narodil 7. října 1900 v Mnichově jako druhý ze tří bratrů. Jeho otec byl uznávaný učitel na gymnáziu a na Heinrichův křest šel za kmotra dokonce princ Jindřich, se kterým udržovala rodina Himmlerů přátelský vztah až do jeho smrti v roce 1916. Jako student byl Heinrich pilný, svědomitý a pracovitý. Mnoho hodin však zameškal kvůli nemoci. Jeho otec v něm probudil zájem o starou germánskou historii, která měla silně ovlivnit jeho budoucí život a kariéru. 15. července 1919 získal maturitní vysvědčení s pochvalou. V prosinci 1919 se stal členem katolicky orientované Bavorské lidové strany, ze které vystoupil po čtyřech letech. Tehdy se stal novým členem začínající bavorské strany - NSDAP. V první světové válce Heinrich nebojoval, protože nebyl přijat pro špatný fyzický stav. To ho trápilo a nakonec s pomocí otce byl přijat na důstojnickou kadetku císařské armády. Než však stačil dokončit výcvik, válka skončila a Heinrich si ani nevystřelil.

Po válce se věnoval četbě antisemitských článků. Četl Rasu a národ od Houstona Stewarta Chamberlaina a mnohé další podobné texty. Dále četl Heinrich knihy o starých Germánech o zednářích, či o jezuitech. Na počátku 20. let chtěl Heinrich Himmler odejet do Peru, kde by založil statek, aby mohl pěstovat plodiny a chovat hospodářská zvířata. Takové plány měl Himmler. 1. srpna ukončil studia a stal se diplomovaným zemědělcem, který si brzy našel zaměstnání u firmy vyrábějící hnojiva. 3. července 1928 se Himmler oženil s pravou Němkou podle svých představ, Margou. Díky jejímu věnu mohl založit slepičí farmu, se kterou podnikal.

Na jaře 1925 dostal Himmler výpověď, a tak se plně věnoval politické činnosti v NSDAP, kde patřil mezi staré bojovníky. Ve volbách podpořil straníka Gregora Strassera, za kterého se velmi angažoval a také díky němu byl Strasser zvolen. V roce 1926 se stal zástupcem župního vedoucího pro Dolní Bavorsko a v roce 1927 zástupcem říšského vedoucího SS. 6. ledna 1929 je muž s členským číslem SS 156 jmenován Hitlerem říšským vedoucím SS. V té době byly SS spíše dezorganizované bandy, které měly Hitlera chránit, ale Himmler z nich chtěl vybudovat elitu germánského národa, pravé a čisté Germány. Byl to právě Heinrich Himmler, kdo z pouliční tlupy rváčů utvořil obrovskou polovojenskou organizaci. V červnu 1934 dosáhl stav SS počtu 50 000. A v roce 1931 vznikla pod vedením Heydricha samostatná výzvědná služba (později SD - Sicherheitsdienst). Také díky Himmlerovi byla 30. června 1934 provedena čistka mezi vedoucími představiteli konkurenčních SA. 20. července 1934 byly SS povýšeny na samostatnou organizaci v rámci NSDAP. A v roce 1939 byl pro příslušníky SS zavedeno vlastní právo.

1.října 1936 byla centralizována policejní moc v rukou říšského vedoucího SS - Himmlera. Proto, aby se někdo dostal do SS musel mít nejen dobré fyzické i psychické vlastnosti, ale také dobré předky. Musel totiž dokazovat čistý rodokmen, nesměl mít židovské předky. Takto chtěl Himmler vychovat elitu národa a zajistit tak Německu řádné, rasově čisté, potomky. Z bezpečnostní policie a SD vytvořil Himmler speciální jednotky (Einsatzgruppen), jejichž úkolem bylo zlikvidovat Židy a odpůrce nacistického režimu. Tyto jednotky postupovaly těsně za útočícími armádami hlavně na východě a společně s armádou (Wehrmachtem), která jim zajišťovala prostředky, se staraly o nevyhovující obyvatelstvo dobytých území. Jedním z velitelů několika takových jednotek byl Otto Ohlendorf, který do konce roku 1941 zabil asi 90 000 obětí.

V létě 1941 si Himmler pozval k sobě velitele koncentračního tábora v Osvětimi, Rudolfa Hösse, kterému oznámil, že má začít s vyhlazováním Židů v táboře. Genocidu měl provádět společně s Adolfem Eichmannem, vedoucím židovského referátu v hlavním říšském bezpečnostním úřadu. Eichmann naplánoval přepravu do tábora a Hösse řídil samotné vyhlazování. Na začátku války bylo v německých táborech přibližně 21 000 lidí a v roce 1940 již v táborech pobývalo 800 000 osob. Vedle koncentrační táborů se objevily i tábory likvidační (Osvětim, Sobibor, Chelmno, Majdanek, Treblinka, Belsec). Němci se o těchto vyhlazovacích táborech neměli dozvědět, a proto byly umístěny v Generálním gouvermentu, tj. mimo Německo. V roce 1942 navštívil Himmler Osvětim, aby se přesvědčil, že masové vyhlazování probíhá podle plánu. Po shlédnutí tábora byl spokojen.

V roce 1944 plánovali důstojníci Wehrmachtu atentát na Hitlera. Je jasné, že o tom Himmler něco musel vědět, ale neudělal nic, aby atentátu zamezil. Po neúspěšném atentátu ho Hitler již nepovažoval za spolehlivého, ale přesto ho nechal řídit SS, protože v té době již bylo jedno, kdo vede SS, válka byla prohraná. 21. dubna 1945 přednesl zoufalý Himmler návrh na propuštění všech Židů z koncentračních táborů, aby pak mohl se Spojenci vyjednávat o míru. 23. dubna 1945 vedl Himmler rozhovory se švédským velvyslancem hrabětem Folke Bernadottem. Učinil Spojencům návrh na kapitulaci na západě nikoli však na východě. 28. dubna byla tato zpráva odvysílána v londýnském rozhlase a Hitler ji naneštěstí pro Himmlera slyšel, a tak se Hitlerovým nástupcem stal admirál Dönitz, který Himmlera již nepotřeboval.

Po podepsání kapitulace se Himmler schovával a utíkal pryč z Německa. 22. května byl chycen britskou hlídkou a poté byl převezen do Bramstedtu k výslechům. Při prvním výslechu odhalil svou totožnost, a proto byl přísně hlídán, aby nemohl spáchat sebevraždu. To se mu však přesto podařilo a 23. května spáchal Himmler sebevraždu, rozkousl ampuli s jedem.

Literatura

• Bruce, George: Nacisté
• Knopp, Guido: Hitlerovi pomocníci
• Pool, James: Kdo financoval nástup Hitlera k moci
• Pool, James: Tajní spojenci Adolfa Hitlera