Operace Bodenplatte I.

Západní fronta

Na konci roku 1944 se Hitler hodně spoléhal na sílu nových odvetných zbraní – Vergeltungswaffen. Z leteckých zbraní se proslavily bezpilotní letounová střela V1 a raketa V2. První rakety V1 byly vypáleny protiletadlovým plukem 155(W) 13. června 1944 kolem 3:50 hodin ráno. Jedna z nich dopadla u Stone v Dartfordu přibližně ve 4:20 ráno. To bylo víc než dvě desítky kilometrů od plánovaného cíle – Tower Bridge v Londýně.

Německé letectvo však na tyto zbraně nemohlo spoléhat. Výroba stíhacích letounů se i přes bombardovací nálety Spojenců zvyšovala.(1) V této době Jagdwaffe používala zejména letouny Messerschmitt Bf 109G-10, Bf 109G-14, Bf 109K-4, Focke-Wulf Fw 190A-8, Fw 190A-9 a nové výkonnější Fw 190D-9.(2) Až na Fw 190D-9 to byly vesměs typy, které se tehdejším spojeneckým stíhačkám Republic P-47 Thunderbolt, North American P-51 Mustang, Vickers Supermarine Spitfire Mk.XIV a Hawker Tempest Mk.V nemohly vyrovnat. Spojenecká vzdušná převaha se již v červnu 1944 při spojenecké invazi ukázala jako velmi důležitý faktor. Němci se ze všech sil snažili převahu strhnout na svoji stranu, ale s nedostatkem kvalitních letounů a také vycvičených pilotů se jim to nemohlo podařit.

Generalleutnant (Gen.Lt.) Adolf Galland, velitel stíhačů Luftwaffe, plánoval na listopad 1944 útočnou operaci, která měla Němcům získat leteckou převahu. Dne 12. listopadu 1944 hlásil, že 18 stíhacích jednotek s 3 700 letadly je připraveno k „Velkému úderu“. V té době však nebylo nejlepší počasí a útok se tedy pozdržel až do doby, kdy Hitler začal plánovat pozemní úder na západní frontě (operace Wacht am Rheim – bitva v Ardenách). Dne 20. listopadu 1944 dostal Galland rozkaz k přemístění všech stíhacích jednotek kromě Jagdgeschwader (JG) 300 a JG 301, které měly chránit nebe nad Říší, na západní frontu, kde měly podpořit pozemní útok v oblasti Arden. V průběhu bitvy o výběžek nebo bitvy o Ardeny, jak se tato operace nazývá, přišla Luftwaffe o značnou část těchto jednotek, někdy se síla jednotky ztenčila až o polovinu!

Dne 4. prosince 1944 dostaly velitelé Geschwadern (eskader) a další důstojníci II. Jagdkorps (II. stíhacího sboru) rozkaz, aby se druhý den dostavili na velitelství II. Jagdkorps do hostince v Flammersfeldu, 10 kilometrů od Altenkirchenu. Zde jim bylo velitelem sboru Generalmajorem (Gen.Maj.) Dietrichem Peltzem sděleno, že se brzy uskuteční útok na spojenecká letiště blízko fronty. Velitelé dostali mapy a další instrukce. Na poradě byla také dohodnuta kódová oznámení:

• Varus - operace bude zahájena do 24 hodin
• Teutonicus - povolení k seznámení pilotů s cílem operace a rozkaz k přípravě letadel k letu
• Hermann - přesné stanovení času útoku
• Dorothea - odklad operace
• Spätlese - zrušení operace po vzletu

Ve stejný den byly poslány rozkazy k II./NJG 1, III./NJG 1, III./NJG 5, II./NJG 6, II./NJG 100, I./NJG 101 a II./NJG 101, aby připravily své letouny, které měly při operaci plnit funkci naváděčů. K těmto jednotkám se ještě přidaly IV./NJG 1 a I./NJG 4, ty měly nahradit posádky původních jednotek, které se operace nemohly účastnit.

Spojenci o těchto aktivitách věděli pomocí Ultra, ale ze zachycených zpráv si mysleli, že Luftwaffe chystá pozemní útok na podporu armád v Ardenách.(3) To potvrzuje i zpráva velitele No. 83 Group 2nd Tactical Air Force Air Vice Marshalla (AVM) Harryho Broadhursta:

"Smutné je, že Ultra nám dodala včasné informace, které byly pak vyhodnoceny jako příprava pozemních útoků v Ardenách, ale to by byl příběh sám o sobě."(4)

Dne 20. prosince 1944 zachytili Spojenci zprávu z 3. Jagddivision (3. stíhací divize), že pohotovost na letištích kvůli „speciálnímu podniku“ zůstává nezměněna. V následujících dnech zachytila Ultra několik zpráv souvisejících s pozemním útokem německých stíhacích jednotek.

Na provedení operace, která dostala název Bodenplatte, byly připraveny jednotky II. Jagdkorps. Velitelem operace se tudíž stal Gen.Maj. Dietrich Peltz, kterému podléhala 3. Jagddivision Gen.Maj.. Waltera Grabmanna, Jagdführer (stíhací velitelství) Mittelrhein Oberstleutnanta (Obstlt.) Gotthardta Handricka, 5. Jagddivision Gen.Maj. Karla Hentschela a 3. Flieger-Division (3. letecká divize) Gen.Maj. Sigmunda von Falkensteina.

Dne 31. prosince obdržely Geschwadern heslo "Varus – Teutonicus", takže bylo jasné, že operace proběhne 1. ledna 1945, kdy bylo předpovězeno dobré počasí. Někdy se mylně traduje, že datum útoku bylo na 1. ledna 1945 přesunuto kvůli tomu, že Spojenci budou po oslavě Silvestra "společensky unaveni" a Luftwaffe bude mít lehčí pozici. Přibližně v 18:30 dostaly jednotky toto sdělení: "Auftrag Hermann 1. 1. 1945 Zeit 09.20." V 9:20 se tedy jednotky měly dostat nad své cíle a zahájit úder na vybraná letiště 2nd TAF a 9th AF.

Na těchto letištích se nacházely No. 2, 83 a 84 Group 2nd TAF a jednotky 9th AF. Bylo to pestrá paleta jednotek (od průzkumných přes stíhací a bombardovací až po stíhací bombardéry) vyzbrojená snad všemi typy letadel, které měli Spojenci k dispozici.(5)

Večer 31. prosince pronesl Adolf Hitler tento projev:

"Rok 1945 bude od Vás požadovat nejvyšší vypětí odvahy a činorodé síly, současně ale bude to také rok dějinného obratu. S námi pochodující vojáci spojeneckých vlád a národů jsou zárodkem pro nové vybudování pevniny, která je naší společnou domovinou, v níž žili a po tisíciletí bojovali o svůj osud naši předkové a kterou dnes hájíme do posledního dechu."(6)

Poznámky

• 1 Myšleny jsou strategické nálety 8th AF (Air Force), 15th AF a britského Bomber Command (bombardovací velitelství) na německá průmyslová centra – hlavně továrny na kuličková ložiska a petrochemický průmysl v Rumunsku.
• 2 Německé stíhací letectvo se souhrnně nazývalo Jagdwaffe (stíhací zbraň). Zmíněné letouny Messerschmitt Bf 109 a Focke-Wulf Fw 190 byly standardní německé stíhací typy po téměř celou druhou světovou válku. Bf 109 byl do výzbroje Luftwaffe zaveden v roce 1937 a od té doby byl neustále zdokonalován a službu skončil v prvních měsících roku 1945. Fw 190 byl po četných technických potížích zařazen do výzbroje až v průběhu r. 1941 a v čase války byl modifikován. Poslední verze Fw 190D a pokračující letoun Ta 152 (zkratka Ta podle konstruktéra firmy Focke-Wulf, Kurta Tanka) se zařadily mezi nejvýkonnější pístové stíhačky druhé světové války.
• 3 Ultra bylo označení pro tým, který luštil německé kódové zprávy pomocí ukořistěného německého přístroje Enigma. Sídlo Ultra bylo ve známém Bletchley Parku.
• 4 Franks, N. 1996. Operace Bodenplatte. Plzeň: Mustang. 105.
• 5 Stíhací perutě 2nd TAF byly vyzbrojeny letouny Spitfire Mk.IX/ Mk.XII/ Mk.XIV/Mk.XVI a Tempest Mk.V. Americké perutě 9th AF měly ve stavech letouny P-51D Mustang a P-47D Thunderbolt. Na letištích se nacházelo i několik letounů B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator ze stavu 8th AF, které zde přistávaly kvůli poškození při náletech na Třetí říši a osobní letoun Beechcraft patřící holandskému princi Bernhardovi.
• 6 Národní politika, 3. ledna 1945

Jednotky Luftwaffe účastnící se operace

3. Jagddivision - 1. ledna 1945

5. Jagddivision - 1. ledna 1945

3. Flieger-division - 1. ledna 1945

Jagdführer Mittelrhein - 1. ledna 1945