↓ Přeskočit na sekce
↓ Přeskočit na menu

úvod » Články » Letecká válka » Českoslovenští piloti v cizích službách

Českoslovenští piloti v cizích službách

Českoslovenští piloti v cizích službách - Obsah

Po podepsání mnichovské dohody v září roku 1938 byly ozbrojené síly ČSR zredukovány. Většina vojáků i občanů byla zdrcena zradou západních zemí. Někteří však věřili, že Hitler bude chtít víc než jen Sudety, a tak odcházeli do jiných zemí. Nejvíce vojáků a občanů ale emigrovalo a nelegálně prošlo hranice až po obsazení zbytku ČSR 15. března 1939. Uprchlíci z ČSR se v Polsku hlásily na českém konzulátu pod vedením Dr. Vladimíra Znojemského, který konzulát odmítl předat do rukou Němců. 30. dubna vznikla v Polsku první československá zahraniční vojenská jednotka. Polské úřady se však k českým exulantům nestavily přátelsky. Po polském odmítnutí bylo dojednáno, že čeští vojáci včetně letců vstoupí do služeb francouzské cizinecké legie.

Největší transporty vojáků z Polska do Francie se uskutečnily 26. a 29. července 1939. Lodě Chrobry a Kastelholm odvezly do Francie přibližně 700 příslušníků československého druhého odboje. Po příjezdu byli vojáci ubytováni v Paříži a poté museli vstoupit do cizinecké legie, protože francouzská armáda je jinak přijmout do svých řad nemohla. Letci tedy v legii sloužili jako pěšáci. Vysvobození přišlo s německým vpádem do Polska. Několik desítek letců však zůstalo v Polsku, protože polská vláda na poslední chvíli souhlasila s přijetím některých československých vojáků do svých řad. Nejznámějším českým příslušníkem v Polsku asi byl stíhač Josef František.

Polsko brzy padlo a českoslovenští vojáci museli prchat společně s polskými vojáky do Francie. Po vypuknutí války byli ve Francii českoslovenští piloti přecvičováni na francouzské letouny (převážně v Chartres) a poté byli postupně po meších skupinkách přemísťováni k francouzským leteckým útvarům. Letecké jednotky byly vyzbrojeny letouny domácí konstrukce (Morane Saulnier MS. 406, Marcel Bloch M.B. 152, Dewoitine D 520) a nově dovezené stíhačky z USA (Curtiss P-36 - Curtiss Hawk H75).

V bojích s německými útočníky se českoslovenští stíhači ukázali ve velmi dobrém světle a patřili mezi stíhací špičky i co do počtu sestřelů. Nejúspěšnějším československým stíhačem ve Francii se stali Alois Vašátko a František Peřina. Francie se však nedokázala ubránit německému náporu a 21. června kapitulovala. Mezitím se českoslovenští letci začali shromažďovat v přístavech, kde se naloďovaly na lodě mířící do Velké Británii. Zde exilová vláda se svolením vlády Velké Británie vytvořila zatím dvě československé letecké jednotky (No. 310 a 311 „Czechoslovak“ squadron – 310. a 311. peruť). Českoslovenští piloti byli přidělovány i do jiných jednotek britské RAF. Brzy, 5. září 1940, byla sestavena i třetí československá jednotka, No. 312 „Czechoslovak“ squadron (312. peruť).

V této době probíhala na nebi nad Anglií bitva o Británii, a proto byly stíhací squadrony velmi brzy nasazeny do bojů. Nejlépe se však vedlo československému stíhači v polské stíhací jednotce, No. 303 „Pollish“ squadron (303. polská peruť). Tímto mimořádně úspěšným pilotem byl Josef František, který v bitvě o Británii sestřelil 17 německých letounů, ale tragicky zahynul při letecké havárii 8. října 1940. Mezitím zahájila svoji činnost i No. 311 „Czechoslovak“ squadron svými nálety na Německo a okupovaná území ve strojích Vickers Wellington. Opět to ale byl český pilot u jiné jednotky, který na sebe upoutal pozornost. U No. 1 squadron (1. peruť) létal Karel Kuttelwascher. Tento pilot se vyznamenal především v nočních soubojích typu Night Intruder - útočné samostatné akce okupovanými letišti ve Francii. Během několika měsíců v roce 1942 sestřelil 15 německých bombardérů.

10. května 1941 byla vytvořena třetí československá stíhací jednotka v rámci RAF, No. 313 squadron. Díky tomu mohl být také vytvořen „Czechoslovak“ wing (československé stíhací křídlo) sestavený výhradně z československých jednotek (No. 310,312 a 313 squadron). V roce 1942 byla No. 311 squadron přeřazena z velení Bomber command (bombardovacího velitelství RAF) pod velení Coastal command (pobřežní velitelství RAF), kde měla zajišťovat ochranu před ponorkami a německými loděmi. Důvod přeřazení byl prostý, při náletech nad Německo utrpěla jednotka velmi vysoké ztráty, které nemohly být nahrazeny. Stíhací wing plnil útočné úkoly v podobě doprovodů bombardérů nad Francií a volného stíhání – operace Ramrod, Sweep, Rhubarb, Circus atd. Před invazí v roce 1944 se s wingem počítalo pro přímou podporou pro invazi samotnou, ale ze stejných důvodů jako u No. 311 squadron byl i celý wing (mezitím přeznačen na No. 134 airfield) odvolán z účasti na přímé podpoře invaze. Opět se tedy vrátil ke své staré činnosti v provádění stíhacích výpadů nad Francii.

Mezitím se také u No. 68 squadron vytvořil československý flight (letka), který se také v roce 1944 podílel na ničení letounových střel V1. V roce 1945 již squadrony do prudkých bojů na frontě nemohly zasáhnout (československý wing podléhal velení vzdušné obrany Velké Británie - Air Defence of Great Britain ADGB) a 8. května 1945 pro československé piloty válka skončila. Mnoho z pilotů sloužilo po celou svoji činnost výhradně u britských perutí a někteří také v roce 1944 odešli do SSSR, kde byl zformován československý stíhací pluk pod velením Františka Fajtla.

Rok 1948 a 50.léta pro západní piloty přinesly obrovské utrpení. Hrdinové národa, kteří bojovali a umírali v bojích za vlast, byli zavírání, mučeni, trýzněni a šikanováni za svoji účast v druhém odboji. Teprve s listopadem 1989 se o nich začalo znovu mluvit. Přesto ani dnes nejsou plně rehabilitováni a dostatečně oceňovány naší společností. Mnoho jich už zemřelo, ale jména jako František, Ocelka (velitel No. 311 squadron), Mansfeld (No. 68 squadron), Mrázek, Peřina a další by neměla být zapomenuta.

No. 310 Czechoslovak squadron RAF

"WE FIGHT TO REBUILD" 10. července 1940 vydalo britské ministerstvo letectví rozkaz k zformování No. 310 squadron. Jako základna pro novou jednotku mělo sloužit letiště v Duxfordu v hrabství Cambridge pod velením No. 12 Fighter Group (12. stíhací skupina) spadající pod velení Fighter Command (stíhacího velitelství). Prvním velitelem squadrony se stal Alexander Hess, který měl svého anglického dvojníka - spoluvelitele - George Blackwooda. První letouny typu Hawker Hurricane Mk.I dorazily 19. července 1940 a ihned byl zahájen výcvik československých pilotů. 17. srpna 1940 většina personálu perutě výcvik dokončila, a tak se velitelství rozhodlo squadronu vyslat do leteckých bojů nad Anglií.

Svojí premiéru si squadrona odbyla 26. srpna 1940. Utkala se se skupinou bombardérů Dornier Do 17 s doprovodem Messerschmittů Bf 109 a Bf 110. Jednotka sestřelila 3 protivníky, ale dva letouny ztratila a dva piloti byli zraněni. Od září 1940 byla peruť součástí Duxford wing, který vedl slavný beznohý britský pilot Douglas Bader. Od konce října 1940 až do poloviny roku 1941 prováděla squadrona spíše noční lety nad Anglií, protože Luftwaffe začala s nočními nálety na britská města.

26. června se No 310 squadron přesunula na letiště Martlesham Heath na východoanglickém pobřeží. 18. - 20. července se peruť přesouvala až na daleký sever do Skotska na letiště Dyce. 21. října dorazily první nové letouny Spitfire Mk.IIA, které ale byly rychle staženy a nahrazeny verzí MK.VB. Po přezbrojení v polovině prosince se squadrona opět přesouvala, ale tentokráte na jih do Anglie, aby se zapojila do útočných operací RAF nad okupovanou Evropou. V zimě 1941/1942 prováděla jednotka spíše hlídky nad konvoji a ochranu proti průzkumným fotografickým letounům Junkers Ju 88. 7. května 1942 byla No. 310 squadron RAF přesunuta na základnu Exeter, kde se v té době formoval "Czechoslovak" wing složený z No. 310, 312 a 313 "Czechoslovak" squadron.

V červnu 1943 byl celý wing stažen z bojů z důvodu únavy a byl přesunut na letiště Castletown. Zde squadrona hlídkovala nad loděmi Home fleet (britské domovské flotily) na strojích Spitfire HF Mk.VI. Dne 21. září 1943 se squadrona opět přesunula na jih vyzbrojena letouny Spitfire Mk.VB/Mk.VC. 8. listopadu 1943 byla jednotka v rámci československého wingu začleněna do No. 84 Group 2nd Tactical Air Force (taktická letecká armáda), která měla podporovat vylodění v Normandii. 20. ledna 1944 začala squadrona dostávat nové letouny Spitfire Mk.IXC a poté se z Ibsley přesunula do Mendleshamu. Brzy byla znovu přesunuta a to na letiště Appledram.

Od 13. června se jednotka přeškolovala na nové letouny Spitfire Mk.IXE, které se na podporu pozemních vojsk hodily více. 3. července ale byl československý wing vyňat z podřízenosti 2nd TAF a byl převeleno do Air Defence of Great Britain (Vzdušné obrany Velké Británie). 27. srpna 1944 byla squadrona umístěna na základně North Weald odkud létala s letouny Spitfire Mk.VB, které ale brzy vyměnila za Spitfire Mk.IX. Podílela se i na podpoře jednotek parašutistů vysazených v Holandsku v rámci operace Market-Garden. 27. února se peruť přemístila na letiště Manston. Poslední akce, které se No. 310 "Czechoslovak" squadron zúčastnila byla operace Varsity - spojenecké překročení Rýna.

No. 311 Czechoslovak squadron RAF

"NA MNOŽSTVÍ NEHLEĎTE" 14. - 16. července 1940 se na leteckou stanici Cosford přesunula skupina československých letců z Francie, kteří v československé armádě sloužili u bombardovacích útvarů. Tato skupina vytvořila jádro nově zformované No 311 "Czechoslovak" squadron. Tato squadrona spadala pod velitelství No. 3 Group Bomber Command. Školení československých příslušníků No. 311 squadron trvalo mnohem déle než v případě stíhačů a to hned z několika důvodů. Bombardovací letci neměli zkušenosti z Francie - až na výjimky - a také výcvik bombardovací posádky je náročnější na sehranost jednotlivých členů. Navíc anglická letecká technika se dost lišila jak od československé tak i francouzské.

Jednotka se přeškolovala na letouny Vickers Wellington Mk.IA a Mk.IC. 10. září mohla menší skupina posádek zahájit bombardování německých a francouzských měst a továren . 16. září se část A Flightu (letky A) přesunula na letiště East Wretham, kam se poté přemisťovaly vycvičené posádky z Honingtonu, kde sídlil velitelský Flight, operační štáb a dílenský oddíl No. 311 squadron. Do 26. dubna jednotka prováděla nálety na německá, nizozemská, belgická a francouzská města v rámci velitelství Bomber Command. 28. - 30. dubna se jednotka přemístila do Aldergrove v Severním Irsku. Tím přešla pod velitelství Coastal Command, protože ztráty squadrony se jen velmi těžko nahrazovaly. Na této základně se jednotka zaučovala novému "řemeslu". Její novou náplní činnosti se mělo stát vyhledávání německých ponorek a hladinových plavidel.

10. - 12. června se jednotka přestěhovala na novou základnu Talbenny ve Wallesu. Dostala se do podřízenosti No. 19 Group Coastal Command a měla provádět hlídkové lety nad Biskajským zálivem. Na přelomu let 1942/1943 byla jednotka vyhodnocena jako nejúspěšnější squadrona Coastal Command. V březnu 1943 byla doplněna výzbroj jednotky a k Wellingtonům Mk.IC přibyly letouny Wellington Mk.X. 25. - 27. května 1943 se No. 311 squadron přemístila na letiště Beaulieu, kde obdržela stroje Liberator GR Mk.III a Mk.IIIA. 21. srpna byla jednotka uznána za plně bojeschopnou a opět se pustila do hlídkování nad širým mořem. 22. - 23. února byla jednotka převelena na základnu Predannack v rámci No. 19 Group Coastal Command. 7. - 9. srpna 1944 se squadrona naposledy stěhovala na základnu Tain ve Skotsku. Jejím operačním prostorem se stalo Baltské moře a moře u norských břehů. Činnost ukončila až 4. června 1945.

No. 312 Czechoslovak squadron RAF

"NON MULTI SED MULTA" 29. srpna 1940 byl zformován základ mužstva No. 312 squadron. Její příslušníci byli většinou veteráni bojů ve Francii a na svých kontech měli slušný počet sestřelů nepřátelských letounů. 5. září 1940 se jádro squadrony přesunulo na letiště Duxford. Funkce velitele jednotky a velitelů Flightů byla zdvojena anglickými důstojníky. Squadrona byla vyzbrojena letouny Hawker Hurricane Mk.I. 8. října 1940 si squadrona otevřela skóre sestřelem Junkersu Ju 88. 18. - 20. dubna se jednotka přemístila na základnu Jurby na ostrově Man.

29. května byla squadrona převelena na letiště v Kenley a spadala tak pod velitelství No. 11 Fighter Group Fighter Command. 20. července 1941 byla squadrona po tvrdých bojích umístěna na základnu Martlesham Heath. 19. srpna 1941 se jednotka přesunula na letiště Ayr ve Skotsku. Zde se přezbrojila na letouny Spitfire Mk.IIA a poté na letouny Spitfire Mk.VB. 3. května 1942 se squadrona musela přestěhovat do Harrowbeer u Exeteru, kde se formoval československý wing. Velitelem wingu byl jmenován dosavadní velitel No. 312 squadron, S/L Alois Vašátko. 19. srpna 1942 se squadrona zúčastnila kombinované operace Jubilee, která byla namířena proti německé obraně u města Dieppe. 10. října 1940 se jednotka přesunula do Churchstantonu. Od doby zformování wingu až do konce války působila tato squadrona v rámci československého wingu - data i přesuny se téměř shodují s No. 310 squadronou.

No. 313 Czechoslovak squadron RAF

"JEDEN JESTŘÁB MNOHO VRAN ROZHÁNÍ" 10. května 1941 byla založena nová československá stíhací jednotka, No. 313 squadron. Její zakladnou se stalo letiště v Cattericku v prostoru No. 13 Fighter Group pod Fighter Command. No. 313 squadron byla výjimečná zejména svým složením. Letecký personál tvořili českoslovenští piloti, ale pozemní personál byl sestaven z britských příslušníků pozemního zabezpečení. Piloti, kteří vytvořily No. 313 squadron, byli vesměs velmi zkušení letci, kteří předtím sloužili u britských jednotek RAF. Velitelem squadrony se stal Josef Jaške a jeho anglickým zástupcem byl jmenován Gordon Sinclair.

Již 10. června 1941 byla jednotka vyzbrojená letouny Spitfire Mk.I prohlášena za bojeschopnou. Od 1. července 1941 působila squadrona z letiště Leconfield a 14. srpna obdržela první nové stroje Spitfire Mk.IIA. 26. srpna se přestěhovala na základnu Portreath a odtud podnikala útočné akce nad okupovanou Evropu. 22. října se squadrona opět přezbrojovala a tentokráte na letouny Spitfire Mk.VB. 13. - 15. prosince 1941 se jednotka přesunovala na letiště Hornchurch do sestavy No. 11 Fighter Group Fighter Command. 8. června 1942 se squadrona dostala pod velení No. 10 Fighter Group Fighter Command na základnu Churchstanton u Exeteru, kde se formoval československý wing. Od té doby sloužila No. 313 squadron v rámci československého wingu - viz No. 310 "Czechoslovak" squadron.

Předválečné hodnosti

  1. vojín (voj.)
  2. desátník (des.)
  3. četař (čet.)rotný (rt.)
  4. rotmistr (rtm.)
  5. štábní rotmistr (šrtm.)
  6. praporčík (prap.)
  7. štábní praporčík (šprap.)
  8. podporučík (ppor.)
  9. poručík (por.)
  10. nadporučík (npor.)
  11. kapitán (kpt.)
  12. štábní kapitán (škpt.)
  13. major (mjr.)
  14. podplukovník (pplk.)
  15. plukovník (plk.)
  16. brigádní generál (brig. gen.)
  17. divizní generál (div. gen.)
  18. armádní generál (arm. gen.)

Stíhací esa

bush | 20.4.2006, 00:00

Přečtěte si také:

Hodnocení

1 - nejhorší hodnocení, 10 - nejlepší hodnocení
Počet hlasů: 402
Hodnocení: 4.59

4.59

komentáře (8)
Chtěli byste k článku přidat svůj názor? Rádi byste něco změnili nebo upravili?
Přidejte svůj komentář.

Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy | 12. 6. 2008 17:56
webmaster | 31. 3. 2008 10:59
ondra | 30. 3. 2008 19:55
Albrecht František Horka nad Moravou | 12. 3. 2008 17:38
Jaroslav Prchal | 23. 1. 2008 12:36
henderson | 04. 8. 2007 22:56
bush | 04. 6. 2007 16:14
vnuk | 04. 6. 2007 15:57

Líbí se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.



úvod |Články | Aktuality | Fotografie | Osobnosti | Odkazy | Diskuze | Informace

2. světová válka

Druhá světová válka

druha.svetova.cz


© 2007 - 2017 druhá světová válka | RSS | RSS komentáře | prohlášení o přístupnosti | textová verze | mapa webu | Jiří Baloun

Referáty-seminárky.cz | Dějepis.info - referáty z historie | Ubytování České Budějovice | Svaz důstojníků a praporčíků Armády ČR | Sdružení bývalých politických vězňů | Domácí pekárny chleba | Zmrzlinovače | Odšťavňovač Domo Slow Juicer | Odšťavňovače a smoothie mixéry | Zavařovací hrnce | Sušičky ovoce a zeleniny | Svářečky fólií - vakuovačky | Devizové Centrum | Platby ze zahraničí | Platby do zahraničí