↓ Přeskočit na sekce
↓ Přeskočit na menu

úvod » Články » 1942 » El Alamein

El Alamein

23. října 1942 zahájila britská děla přehradnou palbu, po které jednotky britské 8. armády vyrazily do útoku na německá obranná postavení.

El Alamein - Obsah


Válka v severní Africe

Když Italové vtrhli do Egypta se svojí 10. armádou, tak jim Britové mohli do cesty postavit pouze několik divizí. Italové tak měli obrovskou převahu a začali plánovat ofenzivu, která měla za úkol zničit britské formace a dobýt Egypt. Ofenziva začala 13. září 1940 pod velením maršála Grazianiho.

Britové se na útok dobře připravili. Postupně se stahovali k deltě Nilu a za sebou nechali pouze otrávené studny na pitnou vodu a velké množství min, díky kterým se italským postup hodně zpomalil až se 16. září zastavil na linii Sídí Barrání (80 kmod egyptské hranice).

Proti italským vojskům stála formace, která se jmenovala Western Desert Forces s velitelem Richardem O´Connorem. U Marsá Matrúhu byla vybudována obranná linie a dokonce byly z Británie vyslány posily (hlavně tanky a protitanková děla). Poté, co posily dorazily zahájil velitel Western Desert Forces ofenzivu, pod krycím názvem operace COMPASS. Operace se zdařila a bylo zajato 20 000 Italů.

Mezitím se Western Desert Forces přejmenovaly na britský XIII. armádní sbor. Nyní Britové udeřili na důležité opěrné body a přístavy na pobřežní silnici, která se nazývala via Balbia. Prvním cílem byl Tobrúk, velmi důležitý přístav. Po urputném boji Australanů nakonec Tobrúk padl a do zajetí se dostalo 27 000 italských vojáků. Zbývající body obrany byly také dobyty.Od začátku operace COMPASS padlo do zajetí 100 000 Italů 10. armády.

Po těchto bojích a ztrátách se dali Italové na zběsilý ústup zpět do Kyrenaiky. Britové je hnali až do Tripolisu, ale dál se kvůli dlouhým zásobovacím trasám dostat nemohli. Tou dobou do Afriky dorazil německý generál Erwin Rommel s posilami pro italskou 10. armádu v podobě jednotky Deutsches Afrika Korps. Jeho první jednotkou se stala 5. lehká divize se 120 tanky.

Rommel ihned zaútočil, aby zjistil sílu britské obrany. Ta byla velmi oslabena převelením několika divizí do Řecka. Proti útoku se mohla postavit pouze britská 2. obrněná divize, která ale měla nedostatek paliva pro svoje tanky, a tak byla převálcována útočícími německými a italskými vojsky. Rommelovi se podařilo obsadit celou Kyrenaiku. Vojska však byla vyčerpána a ofenziva se zastavila.

Britové, kteří se znovu zformovali, dostali tankové posily. Poté Britové zahájili ofenzivu s názvem Battleaxe. Zaútočili v oblasti Fort Capuzzo. Němci byli na útok připraveni a zničili většinu britských tanků. Tím operace Battleaxe skončila. Neúspěch Battleaxe zapříčinil změnu ve velení v africké poušti. Vrchním velitelem vojsk v Africe se stal generál sir Claude Auchinleck. Ten vytvořil nový sbor, který byl určen k pronásledování nepřítele a byl tvořen převážně tankovými jednotkami.

Nyní nabyl na důležitosti přístav, který drželi Australané v německém týlu. Byl to Tobrúk, který se stal symbolem války v Africe. Australané byli v průběhu bojů vystřídáni jinými jednotkami (např. 11. samostatným československým pěším praporem-Východním – velitel podplukovník Klapálek). Němci a Italové se ze všech sil snažili Tobrúk dobýt, ale všechny pokusy vyšly naprázdno, a tak přešla iniciativa na britskou stranu.

Do Egypta proudily posily z Anglie (opět hlavně tanky a děla) a 26. září vznikla britská 8. armáda, která se skládala z XIII. a XXX. sboru. Po přílivu posil musela nutně přijít nová ofenziva. Avšak i Němci dostali slíbené posily v podobě 15. a 21. tankové a 90. lehké divize. Zpočátku Britové nenarazili téměř na žádný odpor, ale brzy museli svést několik těžkých bitev s německými tanky, které probíhaly až do 26. listopadu, kdy se Rommel rozhodl pro ústup svých jednotek z Kyrenaiky. Dosavadní velitel 8. armády byl nahrazen Neilem Ritchiem.

28. a 29. listopadu zaútočil Rommel na Brity, kteří opět trpěli nedostatkem paliva a jiného materiálu. Navíc jejich obranu drželo opět jenom několik oslabených jednotek, takže Rommel mohl slavit úspěšné prolomení nepřátelské obrany. Po tvrdých bojích se Britové stáhli na nově vytvořenou obrannou linii, která byla tvořena několika opěrnými stanovišti (Britové je nazývaly boxy).

Jedním z boxů byl Bir Hakeim, který bránila 1. brigáda Svobodných Francouzů s velitelem, generálem Königem. A právě přes Bir Hakeim se Rommel rozhodl vést novou ofenzivu. Zničil nejjižnější box a uvolnil si tak cestu do britského týlu. Britská 8. armáda však na to byla připravena a její tankové jednotky se pustily do postupujících Italů a Němců. Nepřehledné boje trvaly několik dnů. Britské jednotky utrpěly velké ztráty i když se jim skoro podařilo Afrika Korps zničit a odříznout hood přísunu zásob. Rommel ale obklíčení unikl a sám naopak zahnal Brity.

Poté Rommel zaútočil na Bir Hakeim, který představoval trn v týlu německé armády. Francouzi se bránili více než statečně, ale přesila byla velmi značná. Francouzský generál König několikrát odmítl kapitulaci a poté, co zjistil, že nemůže dostat zásoby munice a vody, nařídil evakuaci. Mnoho francouzských vojáků proniklo obklíčením a dostalo se zpět k Britům, takže brigáda nebyla zničena. Tímto hrdinským odporem poskytli Francouzi 8. armádě čas na zformování nové obranné linie u El Alameinu. Vyčerpané německé jednotky dobyly Tobrúk.

Velením britské 8. armády se tehdy ujal vrchní velitel v Africe generál Auchinleck. Snažil se oživit morálku a důvěru vojáků ve vyšší velení. Avšak vysokým britským představitelům se přestal na svém postu líbit hlavně kvůli úspěšné německé ofenzivě v Kyrenaice, a tak byl na postu vrchního velitele vystřídán generálem Haroldem Alexandrem a na místo velitele 8. armády byl jmenován veterán pouštní války, generál Gott. Ten ale při letu na velitelství zahynul. Na jeho místo byl dosazen čerstvý muž z Anglie, tehdy ještě neznámý generál Bernard Law Montgomery.

Nový velitel 8. armády pokračoval v obnovování pokleslé morálky mužstva velice svérázným způsobem. Objevil se snad u každé jednotky na inspekci, při níž pronesl proslov a poté se zcela neformálně bavil s vojáky, kteří si ho velice vážili. Poté se Montgomery zaměřil na výcvik svěřených jednotek, aby byly připraveny na německý útok a následující britskou protiofenzivu. Dostával také čerstvé divize z Anglie. Nejvíce mu pomohly zprávy z Ultra (rozluštěné německé depeše pomocí ukořistěného přístroje Enigma), díky kterým věděl kde a kdy Rommel zaútočí, a tak se na jeho příchod dobře připravil.

Soustředil tankové formace u hřebenu Alam El Halfa, kam se Rommel snažil proniknout přes minová pole, což se mu také brzy podařilo. Tyto průchody ale nebyly dost široké na to, aby mohl dostávat dostatek paliva a munice. Toho využil Montgomery, který německé tanky drtil palbou z nových velmi dobře maskovaných protitankových děl ráže 57 a 94 mm. Po těchto tvrdých bojích se Rommel trochu stáhl zpět a obsadil britské minové pole, které začlenil do svého obranného systému. Po vyhrané obranné bitvě prošla 8. armáda rekonstrukcí. Armádu tvořily tři sbory: XXX. (velitel Oliver Leese), XIII. (Brian Horrocks) a X. (Lumsden).

Nyní Montgomery vše podřídil přípravě na nadcházející rozhodující ofenzivu s cílem prolomit obrannou linii vojsk Osy a poté zničit německé tankové formace. Celému útoku měla předcházet masivní dělostřelecká příprava, na kterou soustředil 1 000 děl všech ráží. Poté chtěl rozdrobit obranu útokem na slabé italské divize a následovat měl průnik obranou a zničení mobilních tankových divizí nepřítele. Ofenziva měla začít na konci října.

Rommel na tom nebyl se svým zdravím nejlépe, a tak si vzal dovolenou a odletěl do Itálie. Navíc Montgomery nařídil výstavbu atrap tanků, které umístil do jižního sektoru tak, aby na ně měli Němci dobrý výhled a aby to vypadalo jako by útok měl být veden právě zde. To obránce velmi zmátlo, a proto byli náhlým útokem překvapeni.

Vítězství u El Alameinu

Bitva u El AlameinuBitva u El Alameinu

Útok byl zahájen 23. října 1942 podle plánu těžkou dělostřeleckou palbou a asi o dvacet minut později zahájil Montgomery klamný útok na Kattarskou proláklinu. Hlavní úder byl směřován na severní část obrany, kterou bránily italské jednotky. Ty se však překvapivě bránily velmi urputně a po německém protiútoku byl postup britských pěších jednotek téměř zastaven.

Mezitím se 25. října vrátil Rommel a ihned převzal velení, protože jeho zástupce, generál Stumme, zemřel na infarkt. 26. října zastavil Montgomery útok na jihu a všechny dostupné jednotky poslal na sever k pobřeží, aby tady prorazily nepřátelskou obranu. Tvrdé boje na severu trvaly skoro týden, po kterém se australské 9. divizi podařilo obklíčit německou 164. divizi, a tak se Rommel stáhl na novou linii, protože se mu opět nedostávalo zásob, hlavně paliva. 2. listopadu se britské 8. armádě konečně podařilo prolomit nepřátelské obranné pozice, a tak se nyní ocitla v otevřené poušti, kde bylo hodně prostoru pro rychlé údery vedené za nepřátelská ustupující vojska. A toho se snažil Montgomery využít, ale bez úspěchu. Jeho opatrné výpady vyzněly do ztracena a díky tomu Rommel při ústupu ztratil jen velmi málo vojáků a materiálu a stáhl se až na Marethskou linii.

Rozhodující vítězství

Bitva u El Alameinu je dodnes vnímána jako rozhodující zvrat ve válce v poušti, přestože nebylo dosaženo všech vytyčených cílů. Tato bitva měla význam nejenom vojenský, ale také politický, protože to bylo jediné samostatně vybojované rozhodující vítězství britské pozemní armády ve druhé světové válce. Díky vítězství byla oživena důvěra britského lidu a vojáků v konečné vítězství nad Německem a Japonskem.

Společně s dalšími spojeneckými vítězstvími (Stalingrad, Midway) je El Alamein považován za celkový zvrat situace ve druhé světové válce. Válka v poušti poté pokračovala dál. 8. listopadu 1942 se američtí a britští vojáci vylodili na pobřeží severní Afriky v Maroku a Alžírsku (Operace Torch). Po počátečních potížích se jim podařilo společně s 8. armádou porazit nepřítele a dostat se tak až do Tunisu, kde pouštní válka skončila.

Literatura

bush | 20.4.2006, 00:00

Přečtěte si také:

Hodnocení

1 - nejhorší hodnocení, 10 - nejlepší hodnocení
Počet hlasů: 107
Hodnocení: 7.15

7.15

komentáře (5)
Chtěli byste k článku přidat svůj názor? Rádi byste něco změnili nebo upravili?
Přidejte svůj komentář.

bush | 27. 1. 2008 14:02
Leoš | 27. 1. 2008 11:09
kuba | 25. 1. 2007 17:29
Wakli | 11. 10. 2006 09:29
Martin | 14. 8. 2006 14:36

Líbí se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.



úvod |Články | Aktuality | Fotografie | Osobnosti | Odkazy | Diskuze | Informace

2. světová válka

Druhá světová válka

druha.svetova.cz


© 2007 - 2017 druhá světová válka | RSS | RSS komentáře | prohlášení o přístupnosti | textová verze | mapa webu | Jiří Baloun

Referáty-seminárky.cz | Dějepis.info - referáty z historie | Svaz důstojníků a praporčíků Armády ČR | Sdružení bývalých politických vězňů | Dřevěné hračky české výroby | Domácí pekárny chleba | Zmrzlinovače | Domácí mlýnek na obilí | Odšťavňovače a smoothie mixéry | Zavařovací hrnce | Sušičky ovoce a zeleniny | Fritézy bez oleje | Svářečky fólií - vakuovačky | Devizové Centrum