Leytský záliv

Americké plány

V roce 1944 se měly americké jednotky vylodit na Filipínských ostrovech. V čele invaze měl stát velmi známý a populární generál McArthur. Invaze měla proběhnout v říjnu. Před invazí však bylo nutné zajistit důležité ostrovy v blízkosti Filipín.

15. září 1944 se Američané vylodili na ostrově Morotai. Ostrov byl pro pěšáky tvrdým oříškem, protože příroda zde vytvořila velmi špatné podmínky pro výsadek. Výsadkové čluny se dostaly pouze asi 100 metrů před pláže a dál již nemohly. Bylo to způsobeno korálovými bariérami. Po překonání této překážky narazili vojáci na jinou. Na břehu bylo všude bahno a oni se bořili až po pás. Naštěstí bylo na ostrově umístěno pouze 500 japonských vojáků, a tak nebylo dobytí ostrova nijak ohroženo. 4. října 1944 byl ostrov zajištěn. Vylodění na Filipínách se blížilo, a proto se začaly shromažďovat jednotky a lodě, které se měly vylodění zúčastnit. Američané nevěděli, že se Japonci na Filipínách dobře připravují a opevňují.

Vylodění na ostrově Leyt

20. října 1944 začalo probíhat vylodění amerických jednotek na ostrově Leyte na Filipínách. Invaze byla podporována 3. flotilou admirála Halseye a 7. flotilou admirála Kinkaida. 7. flotila měla vylodění podporovat přímo (poskytování dělostřelecké podpory a přímá ochrana svazu). 3.flotila byla podřízena admirálu Nimitzovi v Pearl Harboru a jejím hlavním úkolem bylo zničení nepřátelského loďstva, pokud se objeví.

3. flotila byla tvořena nejlepšími válečnými plavidly jaké Američané měli k dispozici. Skládala se převážně z letadlových lodí. Již 18. října zahájil podpůrný svaz bitevních lodí palbu na invazní pláže a jiné nepřátelské objekty na pobřeží ostrova. 19. října se přidaly i letouny ze skupiny doprovodných letadlových lodí. Poté se vylodila americká pěchota.

Japonci rychle zjistili co se děje ihned se rozhodli jednat. Zformovali 3 svazy lodí s různým cílem. První se měl Američanům ukázat svaz letadlových lodí admirála Ozawy. Tento svaz měl za úkol odlákat hlavní americké síly na severod Filipín. Tehdy již Japonci měli velké problémy s posádkami palubních letadel, a tak letadlové lodě použily jako návnadu. Poté se co by hlavní americké hladinové síly pronásledovaly svaz admirála Ozawy, měly na nechráněné americké invazní lodě zaútočit tři útočné svazy.

První svaz vedl admirál Kurita pod názvem Střední svaz. Součástí této flotily byly i dvě největší bitevní lodě na světě, Jamato a Musaši. Dalším útočným hrotem byl svaz C admirála Nišimury, který postupovalod jihu do průlivu Surigao. Posledním svazem byl Šimův druhý úderný svaz. Ten se k Američanům přibližovalod severu také k průlivu Surigao.

23. října 1944 zpozorovaly dvě americké ponorky Střední svaz admirála Kurity. Okamžitě vzlétly z palub amerických letadlových lodí letouny, které poškodily několik plavidel a potopily japonskou bitevní loď Musaši. 24. října mělo dojít k první námořní bitvě u Leyte. Do průlivu Surigao totiž mířil Nišimurův svaz C. Proti němu se postavily bitevní lodě admirála Oldendorfa. Jediný problém, který Američané měli, byl nedostatek protipancéřové munice na lodích admirála Oldendorfa, protože se nepočítalo, že tento svaz by se mohl nějak významněji zapojit do hladinové námořní bitvy. Jako první proti Japoncům vyrazily americké rychlé torpédové čluny, které hlídkovaly na přístupech k průlivu Surigao. Japonci však žádnou ztrátu neutrpěli a postupovali tvrdošíjně vpřed. Následně narazil Nišimura na 54. eskadru torpédoborců, která byla tvořena nejnovějším typem torpédoborců. Torpédoborce vypustily 47 torpéd a výsledek se brzy dostavil. Tři japonské lodě se začaly potápět a dvě byly poškozeny. Pak následovaly ještě dva útoky dalších torpédoborců a nakonec vypálily salvy i bitevní lodě. Byly to většinou bitevní lodě potopené v Pearl Harboru, které byly vyzvednuty a opraveny, aby mohly být použity v průběhu války. Nyní tedy měly možnost vrátit Japoncům Pearl Harbor. Nišimurův svaz přestal existovat a admirál byl zabit v bitvě. Tím byl zničen první ze tří japonských útočných svazů.

Večer 24. října dostal Halsey zprávu, že se objevil svaz letadlových lodí na severod Filipín. Nevěděl, že letadlové lodě nemají téměř žádné letouny a tím pádem jsou neškodné. Nechal se zlákat do pasti a odplul pronásledovat Ozawův svaz. Skutečnost, že Halsey odplul pronásledovat letadlové lodě, se admirál Kinkaid nedověděl, a tak nemohl dát vědět ani bitevní flotile admirála Oldendorfa. Tím vznikla mezi americkými svazy velká mezera, kterou se blížil Střední svaz admirála Kurity s velkým množstvím bitevních lodí.

Ráno 25. října 1944 zjistilo americké letadlo z doprovodné skupiny eskortních letadlových lodí přítomnost nepřátelských bitevních lodí v místech, kde se vůbec neměly vyskytovat. V 6:58 zahájily lodě Kuritova svazu palbu na americké eskortní letadlové lodě pod velením admirála Sprague. Ten okamžitě vyslal zprávu o pomoc v nekódovaném jazyce. Ze všech lodí vzlétly letouny, aby zaútočily na japonské bitevníky a zachránily svaz admirála Spragueho před zkázou. Japonci ale rychle potopili eskortní letadlovou loď USS Gambier Bay a také jeden torpédoborec. Američané však ovládli vzduch a dokázali se ubránit japonské přesile. Kurita, který se dozvěděl o porážce svazu C, se rozhodl obrátit zpět a Američany nechat být. Japonci se tedy vrátili zpět a Američané se je pokoušeli pronásledovat. Hlavně letadla působila Kuritovi největší potíže. Avšak nakonec se mu podařilo bezpečně dosáhnout oblasti, kam americká letadla nedoletěla. Nyní Američanům téměř nic nebránilo v dobytí Filipín.

Kamikaze - Božský vítr

Nyní trpěli Japonci nedostatkem kvalitních pilotů, a tak se rozhodli pro velice radikální řešení. Vycvičili piloty, kteří měli vzlétnout pouze jednou a již nemuseli umět přistát, neboť to nebylo zapotřebí. Neměli se vracet na základnu, ale měli zaútočit se strojem naloženým trhavinami do spojenecké lodi, kterou by potopili. Útoky byly také zaměřeny na velitelské můstky jednotlivých lodí, kde byli umístěni vysocí důstojníci a kapitáni lodí.

25. října 1944 proběhl první takový útok a eskortní letadlová loď USS Santee byla poškozena. Nejsilnější útoky probíhalyod října do prosince 1944. Američané utrpěli dost velké ztráty a brzy si vypracovali obrannou taktiku, kterou poté vcelku úspěšně praktikovali. Na ostrově Leyte mezitím probíhala invaze a ostrov byl brzy obsazen americkými vojsky s velitelem McArthurem v čele. Trvalo až do konce války než byly Filipínské ostrovy vyčištěnyod nepřátelských vojáků a v některých případech se zde jednotlivci bránili i 30 let po skončení války, protože nedokázali uvěřit, že by císařské Japonsko mohlo podepsat kapitulaci.

Tento článek rozhodně není úplný a jakékoli připomínky a návrhy na opravení zasílejte prosím na redakční e-mail.

Literatura

• Hoyt, Edwin P.: Válka letadlových lodí
• Hoyt, Edwin P.: McArthurovo námořnictvo
• Hoyt, Edwin P.: Japonsko ve válce
• Hubáček, Miloš: Pacifik v plamenech
• Hubáček, Miloš: Boj O Filipíny
• Sakai, Saburo: Zera nad Pacifikem
• Smith, Peter C.: Task Force 57
• Van der Vat, Dan: Válka v Pacifiku