Petr ,,ringlett@seznam.cz,,, 5.11.2007 11:22:
Wing sestával v evropských podmínkách, vyjma BoB pravidelně ze 3
jednotek Pro upřesnění, už v průběhu evakuace Dunkerque
létalo Fighter Command v sestavách (prapůvod wingu), které
čítaly 2-4 squadrony.Petr ,,ringlett@seznam.cz,,, 5.11.2007
11:22:
Fighter Command sestával od začátku války z následujících Group
: 10. Group, umístěné v jihozápadní Anglii, 11. Group, v jižní
anglii a oblasti Londýna, 12. Group ve strědní Anglii a 13. Group
rozmístěné v severní Anglii a Skotsku No.10 Group RAF
začala být formována v únoru 1940, ale pro nedostatek lidí (a
peněz) byla do operačního stavu přivedena až v červenci 1940; na
začátku války neexistovala.
Dále viz číslování perutí
RAF.Petr ,,ringlett@seznam.cz,,, 5.11.2007 11:22:
v řadě 700 se jednalo jednotky cvičné a pomocné V
několika případech se jednotky řady 700 dočkaly i bojového
nasazení, ale to byly spíše výjimky. Petr
,,ringlett@seznam.cz,,, 5.11.2007 11:22:
registrační číslo Serial Number, takže spíše sériové
číslo..?
Organizace
Nejdůležitější jednotkou RAF byla Squadron (peruť). Squadron se
skládala ze dvou Flightů (letek): Flight A a Flight B. Squadron vedl
důstojník (tzv. Comissioned officer) v hodnosti Squadron Leader –
S/L - (český ekvivalent: Major). Squadrona měla ve stavu 12 pilotů
nebo 12 posádek (záleželo na určení jednotky – stíhací,
bombardovací, průzkumná, noční stíhací, atd.), tedy v každém
Flightu bylo 6 posádek nebo pilotů. Počet letounů u squadron měl
dosahovat čísla 14.
Plné operační stavy Squadron byli ve skutečnosti u stíhacích
jednotek 16 - 22 strojů a 22 - 26 pilotů, u bombardovacích 12 - 16
strojů a 16 - 20 posádek, u nočních stíhacích jednotek byla
situace stejná jako u bombardérů, perutě průzkumné a ostatních
drůhů měli sestavu obdobnou, záleželo ovšem na oblasti
působení perutě.
Už v průběhu Bitvy o Británii se začaly z squadron
sestavovat větší letecké formace, kterým se říkalo wing
(křídlo). Wing sestával z různého počtu squadron (2-5), ale v
následujích letech se počet ustálil zpravidla na 3 squadronách v
jednom wingu (např.: Czechoslovak Exeter wing se skládal z 310th,
312th a 313th squadron). Velitelem wingu byl zkušený stíhací
důstojník v hodnosti Wing Commander - W/C. Někdy se ale stávalo,
že velitelé wingu byli dva – jeden měl na starosti
„nebojovou“ práci a druhý s označením Wing Commander Flying
vedl jednotku do bojů.
Wing sestával v evropských podmínkách, vyjma BoB pravidelně ze 3
jednotek, s vyjímkou 122. wingu 2.TAF který byl složen z 5 jednotek
a byl určem v první řadě k volnému lovu německých strojů,
narušování dopravní infrastruktury a dálkovým úderům na
německá letiště a vyzbrojen Tempesty. Na ostatních boojištích
se wing skládal ze dvou perutí vyzbrojených stejným typem
letounů. Vyjímečně bývali do wingu začleněny jednotky s různou
výzbrojí.
Dalším stupněm byla Group (skupina). Group sestávala se
wingů stejného nebo podobného určení – tedy stíhací,
průzkumné a stíhací bombardovací nebo bombardovací. Na počátku
války sestávalo Fighter Command (stíhací velitelství) ze dvou
Group: No. 12 Fighter Group a No. 11 Fighter Group. Group měly
rozděleny letecké základny podle oblastí. Takže na počátku
války pokrývala No. 12 Fighter Group sever Anglie a Skotsko a No. 11
Fighter Group měla na starosti jižní Anglii.
Fighter Command sestával od začátku války z následujících Group
: 10. Group, umístěné v jihozápadní Anglii, 11. Group, v jižní
anglii a oblasti Londýna, 12. Group ve strědní Anglii a 13. Group
rozmístěné v severní Anglii a Skotsku
V průběhu války byly vytvořeny různé další jednotky. Pro
potřeby zajištění vzdušné podpory při operaci Overlord a při
tažení do Třetí říše vznikla 2nd Tactical Air Force (TAF –
taktická letecká armáda).
V případě 2.TAF vzniklé na podzim 1943 se jednalo se o jednotky
které měli po invazi základny na osvobozeném území evropy a
jejichž úkolem byla blízká podpora vojsk a bitevní údery na
pozemní cíle, této činnosti se věnovali už v období přípravy
invaze. Doprovody bombardérů dále zajištoval FC.
Již v roce 1941 vzniklo v africe Desert Air Force se stejnými úkoli
jako 2.TAF, po invyzi na sicílii bylo přejmenováno na 1. TAF
Označování
Squadrony se označovaly arabskou pořadovou číslicíod 1.
Čísla od 1 do 299 naznačovaly, že se jedná o pravidelné
squadrony RAF nebo o squadrony, vznikly z bývalých jednotek RNAS
(Royal Naval Air Service).
RNAS bylo za první světové války sloučeno s RFC, a perutě RNAS
přečíslovány. O RAF se v této souvislosti nedá mluvit. Takže
jednotky s čísli 1. - 299. byly pravidelnými předválečnými
jednotkami RAF z období let 1918 - 1938.
Od 300 do 399 to byly squadrony příslušníků cizích národností
o z okupovaných zemí Evropy – Poláci, Čechoslováci,
Belgičané, Dánové, Svobodní Francouzi, Řekové, Nizozemci,
Jugoslávci, atd. Od 400 do 499 patřila čísla squadron
příslušníkům Commonwealthu – Kanaďanům (RCAF - Royal Canadian
Air Force), Australanům (RAAF - Royal Australian Air Force),
Novozélanďanům (RNZAF), Jihoafričanů (RSAAF).
Čísla 500 až 599 měly squadrony Special Reserve (speciálních
záloh).
Jednalo se o jednotky složené z do záloh propuštěných letců RAF
kteří dobrovolně dále létali v rámci víkendových cvičení.
Od 600 do 699 to byly squadrony dobrovolných záloh RAuxAF
(Royal Auxiliary Air Force) – jednotky organizované většinou na
teritoriálním principu.
Princip byl obdobný jako u jednotek Special reserve, ale jednalo se
spíše o dobrovolné piloty z řad civilistů kteří se chtěli
naučit létat nebo létali u různých dopravců, studenty a
podobně. Jednotky byli organizované vždy dle kraje ve kterém
působili a nesli příslušní název, jako například 600.(City of
London) Squadron.
Squadrony 700 – 799 patřily k druholiniovým jednotkám.
Čísla 800 – 899 měly squadrony FAA (Fleet Air Arm – námořní
letectvo)
všechny tyto jednotky patřili k FAA, v řadě 700 se jednalo
jednotky cvičné a pomocné, v řadě 800 o jednotky prvního sledu
Každá squadrona měla dvě kódová písmena (nebo kombinaci
číslice a písmena, či jenom dvě čísla), které byly namalovány
na každém letounu jednotky.
Jednotky měli přidělenu kombinaci dvou písmen, později v
souvislosti s navýšením jednotek čísla a písmena. Tam kde nebyla
možnost záměny jednotky za jinou nebyl tento systém používán.
Dvojice čísel nebyla nikdy přidělena, pokud byl na letounu kód v
tomto složení jednalo se buď o předválečné období kdy se
jednalo o číslo perutě nebo o jednotky cvičné kde první čílo
bylo číslem letky a druhé individuální čílo stroje.
Dále se na letounech nacházelo ještě individuální
písmeno, které označovalo stroj v rámci jedné squadrony (např.:
No. 313 Czechoslovak squadron měla kódová písmena RY. Stroj
Stanislava Fejfara nesl tři písmena: RY S – písmena RY určovaly,
že se jedná o No. 313 squadron a S byl letoun, se kterým Stanislav
Fejfar létal.). Pověstná výjimka nastávala u velitelů wingu. Ti
měli právo mít na svých letounech vlastní iniciály místo
klasického označení jednotek (např.: Karel Mrázek měl na svém
Spitfiru Mk.V písmena KM)
Právo na označení stroje iniciálami měli všichni velitelé od
hodnosti W/C, velitelé perutí většinou, ale ne pravidelně,
užívali letoun který měl jako individuální písmeno
počáteční písmeno jejich jména. V případě vyčerpání
abecedy se používali i symboly ?, !, § a podobné. Individuální
písmeno měli všechni stroje určené k operační činnosti.
Vyjímkou byli stroje dopravní, u kterých jako jediné označení
často služilo pouze registrační číslo (to je to číslo
malované pod ocasem ve formátu třeba N3373 nebo RM 978).