1939

Německá Expanze

Na konci třicátých let se svět postupně rozdělil na několik táborů. Na jedné straně bylo nacistické Německo, které se evidentně snažilo rozšířit své území (tzv. Lebensraum - životní prostor) a také fašistická Itálie se stejným cílem jako její německý spojenec. Na straně druhé stály dvě vítězné dohodové mocnosti z první světové války. Velká Británie a Francie se snažily s Německem vyjednávat a uplatňovaly vůči němu tzv. politiku Appeasementu (usmíření, upokojení - ustupování západních zemí vůči Hitlerově politice). Velká Británie a Francie měly navíc tichou podporu ze strany USA.

První německá expanze směřovala na jihovýchod. Německý soused a v první světové válce věrný spojenec, Rakousko, bylo lákavým cílem. V Rakousku existovala silná nacistická strana, kterou Hitler z Německa podporoval jak finančními prostředky tak i lidmi a materiálem. Němečtí a rakouští nacisté chtěli obě země spojit již počátkem 30. let, ale pokus o nacistický puč v Rakousku v roce 1934 selhal. Díky hrozbě vstupu německý vojsk na rakouské území a i díky pasivitě spojenců byl rakouský kancléř Kurt Schuschnigg nucen v roce 1938 odstoupit ve prospěch nacistického vůdce Arthura Seyss-Inquarta. Vzájemná dohoda mezi Hitlerem a Seyss-Inquartem umožnila vstup německých vojsk (tzv. anšlus) na rakouské území. 13. března 1938 bylo formálně vyhlášeno sjednocení obou zemí

Dalším cílem se stal malý, ale ekonomicky i politicky silný stát střední Evropy, Československo. I zde existovala silná nacistická strana, která měla největší podporu na hranicích s Německem, kde žila velká německá menšina. Této oblasti se říkalo Sudety. Po vyjednávání představitelů Německa, Itálie, Velké Británie a Francie v Mnichově (tato jednání probíhala bez účasti Československa) byly Sudety podstoupeny Německu ve snaze zachovat evropský mír. Obsazení Sudet ale Hitlerovi nestačilo, a proto 15. března 1939 obsadila německá vojska zbytek Československa a vyhlásila Protektorát Čechy a Morava. Tento Hitlerův krok sice spojence pobouřil, nicméně důsledkem bylo pouze vyhlášení záruk, že se spojenci postaví na stranu Polska, pokud jej Německo napadne. Den před obsazením Čech a Moravy seod Československa oddělilo Slovesko a pod vedením tamních nacistů vyhlásilo samostatný Slovenský stát.

Po Československu přišlo na řadu Polsko. Hitler se snažil získat svobodné přístavní město Gdaňsk. Poláci to samozřejmě odmítali a připravovali se na válku s Německem. Po několika přestřelkách na hranicích za účasti německých oddílů Brandenburg se situace velmi vyostřila. Nikdo ze spojenců v té době netušil, že Hitler plánuje válku v Polsku.

Polsko

1. září propukla 2. světová válka. Německo vtrhlo na polské území a bez větších problémů zlikvidovalo malou a špatně vyzbrojenou polskou armádu. Ale nebylo to pouze Německo, kdo na Polsko zaútočil. Němci totiž 23. srpna 1939 podepsali se sovětským Ruskem tzv. Pakt o neútočení. Součástí této dohody bylo také rozdělení polského území mezi oba státy. Ruští i němečtí okupanti se dopouštěli brutálních zvěrstev na civilním obyvatelstvu. Nejvíce byla pronásledována a likvidována polská inteligence (učitelé, vysokoškoláci, atd..) a důstojníci polské armády, kteří nestačili utéct před okupanty do Francie nebo Velké Británie.

Sovětský svaz obsadil kromě Polska také pobaltské státy (Lotyšsko, Litvu a Estonsko). Jeho dalším cílem se mělo stát Finsko.

Západ

Mezitím co v Polsku zuřila válka, Velká Británie a Francie prováděly mobilizaci. Přestože obě tyto mocnosti vyhlásily Německu válku, nezaútočily na slabé německé příhraniční obranné pásmo. I díky této spojenecké nečinnosti mohla německá armáda Polsko obsadit (pro tento spojenecký postoj se vžilo označení Sedící válka).